DENDROBATES -PRALESNIČKY- WEB na Blog.cz

safari.zoo@seznam.cz můj mail

Distributed throughout the Guyana shield, Dendrobates tinctorius is the giant of the poison frogs. With perhaps only some Peruvian forms of A. trivittatta rivaling it for size, some reports of wild specimens topping 7cm would confirm tinctorius as the largest poison frog. However not all tinctorius reach these relatively monstrous sizes, with several forms such as the "nominal", "lorenzo" and "oyapok" forms staying in the 4-5 cm range.

http://www.bens-jungle.de/de/ -

Před 31 minutami

(Phyllobates terribilis) - pralesnička strašná. Jedna z nejjedovatějších žab čeledi Dendrobatidae

Přestože tyto drobné žabky vstoupily do podvědomí lidí především díky svým kožním toxinům, ve skutečnosti je jedovatá pouze necelá polovina z asi 175 známých druhů. Ty opravdu nejjedovatější, představující pro člověka skutečné smrtelné nebezpečí, by se však určitě daly spočítat na prstech jediné ruky. Například jeden z více jak dvou set různých alkaloidů vylučovaných kůží většiny pralesniček - pumiliotoxin C, nepatří zrovna mezi ty nejtoxičtější, ale díky své palčivé svíravé chuti má za úkol případného predátora spíše odradit, což se v kombinaci s výstražným zbarvením pralesničkám velice dobře daří. U rodu Phyllobates byly naopak zjištěny velice účinné složky batrachotoxiny, jejichž zásluhou se několik druhů tohoto rodu může právem zařadit mezi nejjedovatější žáby vůbec. Tak třeba svítivě žlutá pralesnička strašná (Phyllobates terribilis) je jednou z mála druhů, jejíž silný kožní neurotoxin je dodnes využíván indiány na hroty svých šípů a šipek do smrtících foukaček. Jedovatost této asi 3 cm velké žabky lze celkem snadno vydedukovat i z jejího českého pojmenování, jenom pro zajímavost: jed této žabičky by údajně s přehledem vystačil na usmrcení 20 000 myší, nebo osmi dospělých lidí. Kožní sekret pralesniček navíc dost odpudivě páchne, což nejenom dokáže spolehlivě odradit od útoku většinu dravců, ale jeho přítomnost je i skvělou ochranou proti parazitům a plísňovým či bakteriálním kožním chorobám. Je zvláštní, že např. žáby rodu Colosteus nejsou jedovaté téměř vůbec, čemuž odpovídá i jejich nenápadné hnědavé zbarvení, mající za úkol žabku v hustém podrostu spíše zneviditelnit. Toxiny pralesniček se dělí do mnoha skupin které se sice trochu liší druh od druhu, ale v zásadě jde jen o jejich vzájemné kombinace. Právě na základě přítomnosti či absence některých složek jedu a několika drobných anatomických odlišnostech, vědci rozdělili tyto žáby prozatím do několika základních zoologických rodů. Díky stále novým poznatkům však dnes probíhají v taxonomii pralesniček časté změny, takže výčet známých rodů nemusí být ještě zdaleka konečný - bude-li ovšem vzhledem k rychle mizejícím přirozeným biotopům, možnost ještě nějaký nový druh objevit a popsat:

·Dendrobates, ·Phyllobates, ·Allobates, ·Epipedobates, ·Minyobates, ·Phobobates, ·Colostethus, ·Mannophryne

(Epipedobates tricolor) - pralesnička tříbarevná. Podélné pruhování je častým motivem žabek čeledi Dendrobatidae

Co se týče vybarvení, jen málo živočišných forem na světě se může pochlubit pestřejší škálou barev, než jakou jsou obdařeny tyto drobné žabky. Soutěžit s nimi mohou snad jen některé korálové ryby, motýli, případně kolibříci. V tomto ohledu na nich příroda opravdu nešetřila a obrovská rozmanitost vzorů, barevných motivů a odstínů udivuje nejenom běžné pozorovatele, ale i samotné odborníky. Zpravidla se jedná o různé kombinace velice kontrastních barev, jako je černá, žlutá, červená, oranžová, modrá, svítivě zelená, apod. Velice častým motivem jsou výrazné podélné pruhy táhnoucí se po stranách celé délky hřbetu, nebo různobarevné skvrny či "cákance" mnoha tvarů a velikostí na výrazném pozadí. Většina pralesniček vykazuje opravdu nepřebernou škálu barev a vzorů v téměř nekonečných kombinacích, což sice může lahodit lidskému oku, ale protože příroda si ve skutečnosti nikdy nehraje na krásu ale především na účelnost, je tato jejich pestrobarevnost podřízena jednomu jedinému účelu - varovat nepřítele a odradit ho od případného útoku. Toto výstražné (aposematické) zbarvení však není výsadou jenom těchto malých tropických žabiček, setkáváme se s ním často i u jiných jedovatých živočichů, převážně u hmyzu (vosy, sršni), u některých housenek, u plazů (korálovci) a u mnoha dalších živočišných forem. Varovnou černo-žlutou kombinaci barev zvolila příroda například i u našeho mloka skvrnitého. Kromě pralesniček však existují i jiné druhy žab tropických deštných pralesů, které jsou jim obdivuhodně podobné jak pestrostí barev, velikostí, tak i způsobem života. Dokonce produkují i podobný kožní jed, ovšem taxonomicky nejsou s pralesničkami nijak blíže příbuzné. Za všechny mohu jmenovat třeba Mantelly z čeledi Rhacophoridae, jejichž asi 11 druhů obývá vlhkou džungli v ráji všech botaniků a zoologů - na Madagaskaru.

(Dendrobates leucomelas) - pralesnička harlekýn. Černo-žlutá, to je nejčastěji používané výstražné zbarvení v přírodě

Většina pralesniček žije terestricky a obývá podloží tropických deštných lesů, zčásti Severní a většiny území Jižní Ameriky. Vystupují sice do větví stromů a keřů, ovšem zpravidla jen do několika málo metrů a jen aby vyhledaly vhodnou tůňku pro své pulce. Několik druhů je však přísně arborikolních, to znamená, že jejich nikou je především pásmo zelených korun stromů a na zem téměř nikdy nesestupují. Není tedy divu, že pralesničky postrádají plovací blánu mezi prsty, ale můžou se pochlubit podobnými přísavkami na konečcích prstů, jako mají rosničkovití (Hylidae). Jsou to silně teritoriální živočichové s denní aktivitou, samečkové svá nevelká území střeží roztomilým pískáním, bzučením, cvrčením či jakýmsi bubláním, čímž se také snaží přilákat samičky. Než dojde k samotnému páření, dvoří se samečkové samicím rituálními zásnubními tanci, které mohou trvat i mnoho hodin. Na rozdíl od většiny ostatních žab, kladou pralesničky jen omezený počet vajíček. Protože se tyto žabky o vajíčka i o pulce většinou pečlivě starají, nepadne jich zdaleka tolik za oběť případným predátorům a nemusejí proto vynakládat zbytečnou energii na obrovské množství zárodků, z kterých by se v přírodě dožilo dospělosti stejně jenom mizivé procento. Vajíčka totiž nekladou do vody, ale na vlhká místa na souši, kde je sameček hlídá a svědomitě o ně až do vylíhnutí pečuje. Protože pulci pralesniček mají silné sklony ke kanibalismu, roznáší sameček na svých zádech vylíhlé pulce do vyhlédnutých miniaturních tůněk (např. v úžlabí listů bromélií, nebo v prohlubních či prasklinách v kůře stromů) a to většinou jen do každé tůňky jednoho. Je to také z toho důvodu, že pulci vylučují do vody chemickou látku zpomalující růst ostatních pulců - potravních konkurentů. Broméliové jezírko, či nepatrná loužička v prohlubni dřeva neoplývají zrovna přebytkem vhodné potravy, proto bývají malí pulci do začátku vybaveni velkým žloutkovým váčkem a teprve po jeho strávení během několika dnů, začínají požírat téměř vše, od řas a rostlinných zbytků, až po různé prvoky, komáří larvy a náhodně utopený hmyz. U některých druhů pralesniček šla péče o potomstvo dokonce tak daleko, že samičky kladou jednotlivým pulcům do tůněk tzv. vyživovací vajíčka, aby jejich plynulý vývoj nebyl narušen nedostatkem potravy. Je obzvlášť zajímavé, že samičky naprosto bezpečně poznají tůňky s vlastními potomky a do cizích tato vajíčka nesnášejí. V zajetí pulce odchováváme nejlépe samostatně ve skleněných nádobkách, v kterých měníme zhruba každé 2 - 3 dny třetinu až polovinu vody za odstátou, s neutrálním či mírně kyselým pH. Nedoporučuje se ze stěn nádob utírat usazující se řasy ani "sliz", obsahující velké množství jednobuněčných organismů, jež jsou pro malé pulce vítaným a hlavně přirozeným přilepšením k podávané potravě. Pulce krmíme především rostlinnou složkou a řasami, ale i rozdrcenou potravou pro akvarijní rybky, vířníky a naupliemi buchanek. Když povyrostou, můžeme podávat k rostlinné složce i daphnie, nítěnky, rozsekané dešťovky a jinou potravu vhodnou pro většinu akvarijních ryb.

(Phyllobates vittatus) - pralesnička pruhovaná. Sameček přenášející na zádech malého pulce

Metamorfóza, neboli přeměna pulce v žábu, je rozhodně velký přírodní zázrak. Jde o proměnu tak zásadní, že nemá v živočišné říši obdoby, snad jen kromě proměny zakuklené housenky v motýla. Metamorfózou procházejí prakticky všichni obojživelníci, ať již se jedná o mloky, čolky či žáby. Zřejmě jedinou výjimkou je axolotl mexický (Ambystoma mexicanum), který i v přírodních podmínkách jako jediný známý obojživelník neprochází úplnou proměnou. Celý život tráví v larválním stádiu a tak se také i rozmnožuje (neotenie). Injekčním podáním výtažku z podvěsku mozkového (hypofýzy) lze ale u něj metamorfózu uměle vyvolat. Částečná neotenie je známá třeba i u macaráta jeskynního (Proteus anguinus), který jakousi proměnou sice prochází, ale přitom si zachovává do dospělosti některé znaky larválního stádia, např. vnější keříčkovité žábry. Žabí pulec jako typicky vodní živočich musí naprosto změnit stavbu svého těla i vnitřních orgánů tak, aby byl po zbytek svého života schopen v podobě žáby obývat suchozemské prostředí. V první řadě zmizí keříčkovité žábry, které jsou nahrazeny jednoduchými plícemi. Zároveň mizí ocas a vyrostou nohy, což si žádá i obrovských změn na kostře. Převratných změn dozná také tlama, celé trávící ústrojí, struktura kůže a v neposlední řadě i samotné srdce, které se z jednokomorového přemění na dvoukomorové. Prostě, z vody vyleze úplně jiný živočich, adaptovaný na naprosto odlišné prostředí. Žabím pulcům začínají jako první narůstat zadní nohy, narozdíl od mloků a čolků, u kterých je tomu naopak. Pulci pralesniček se začínají vybarvovat do podoby svých rodičů velice brzy, takže konkrétní druh lze podle zbarvení a kresby určit poměrně snadno už nějaký čas před samotnou proměnou. Tento složitý a naprosto jedinečný proces metamorfózy se jako zázrakem odehraje během pouhých několika málo týdnů, přestože prvním praobojživelníkům trval vývoj přechodu z vody na souš mnoho miliónů let. To, že příroda během vývoje dokázala kompletní proměnu stěsnat do tak neuvěřitelně krátkého časového úseku je samo o sobě fantastické a neváhal bych jí zařadit mezi nejzajímavější divy světa. Je to fenomén, o kterém většina lidí nejspíš vůbec nepřemýšlí a považuje ho za naprostou samozřejmost. Mě osobně ale nikdy nepřestane fascinovat.

(Dendrobates azureus) - pralesnička azurová. Jak už její název napovídá, tato žabka září azurovou modří

I když jsou pralesničky velice atraktivní a vzhledem ke své velikosti a způsobu života nepříliš náročné na prostor, rozhodně nepatří mezi snadno chovatelné živočichy vhodné pro začátečníky. Vyžadují vlhké a teplé, hustě zarostlé paludárium napodobující tropický deštný prales, o rozměrech alespoň 50 x 40 x 40 cm pro jeden pár, s podložím smíchaným z mechu, lignocelu, rašeliny, případně s kořeny kapradin. Substrát by měl být sice mírně vlhký, v žádném případě však nesmí být mokrý, nebo dokonce rozmáčený. Důležitý je dostatek vhodných rostlin (nejlépe živých), v jejichž zeleni se žabky budou cítit bezpečně, živé rostliny jsou navíc schopny pomoci udržet v teráriu dostatečnou vlhkost. Tak jako ve své domovině, ocení pralesničky i v teráriu několik broméliovitých rostlin se "srdíčky" naplněnými vodou, nebo porůznu zavěšené kazety od filmů (tzv. filmovky) naplněné přibližně do jedné třetiny. Velice vhodné a účelné jsou například rozpůlené skořápky kokosového ořechu s vyvrtaným otvorem nahoře, položené přes skleněnou či plastovou misku s trochou vody. Takto vytvořené jeskyňky slouží nejenom jako vhodná kladiště vajíček, ale žáby ho rády používají i jako úkryt. Sama kokosová skořápka v teráriu nepůsobí nijak rušivě, neboť jde o čistě přírodní materiál. Velice dekorativně působí také vhodné kořeny a kousky kůry - nejlépe z korkového dubu, který má úžasnou schopnost odolávat zvýšené vlhkosti. Teplotu udržujeme v rozmezí 22 - 25°C s nočním poklesem až ke 20°C, pro některé horské druhy i nižší. Pralesničky nevyhledávají příliš intenzivní osvětlení, spíše rozptýlené a tak trochu intimní. Na druhou stranu ale musíme vzít v úvahu, že živé rostliny při nedostatku světla určitě nebudou prosperovat. Zde je třeba najít určitý kompromis, ideální je dobře nasvícený bujný porost rostlin, pod jehož hustým příkrovem žabky najdou útočiště a potřebný polostín. Pro tyto účely jsou skvělé např. speciální zářivkové trubice "Aquastar" se zvýrazněným modrým a červeným spektrem, vhodné jak pro akvária, tak i do skleníků. Tato trubice dokáže zajistit rostlinám dostatek světla vhodného složení a pokud je horní patro paludária dobře zarostlé, žabky pod ním nebudou trpět přesvětlením. Vlhkost v teráriu by neměla nikdy klesnout pod 80%, proto často rosíme měkkou vlažnou vodou. Všechny žáby všeobecně mají velice tenkou, jemnou a citlivou pokožku, která se při nedostatečné vlhkosti rychle vysuší a většinou i nenapravitelně poškodí. Navíc má velkou schopnost absorbovat spolu s vlhkostí všechny jedy a chemikálie, které se pak usazují v těle. Je proto třeba dbát na vhodnou kvalitu a chemismus vody, protože i nepatrné zbytky saponátů, organických hnojiv, chlóru a jiných chemikálií dokáží pralesničky velice rychle přiotrávit, nebo v horším případě i zabít. Tvrdá studniční voda není na rosení terária také příliš vhodná, nejen že žábám příliš nesvědčí, ale vysrážené minerály zanechávají po odpaření vody na rostlinách nehezké mapy. Ty znemožňují rostlinám dýchání a z křehčích listů nejdou prakticky odstranit. Ideální je tedy na rosení používat pokud možno vodu dešťovou z oblastí nezamořených exhalacemi, měkkou, nebo alespoň převařenou či odstátou a zbavenou chlóru.

(Dendrobates tinctorius) - tato 5 až 6 cm velká pralesnička bývá barevně značně variabilní

Laboratorními pokusy bylo prokázáno, že většina v přírodě odchycených pralesniček pozvolna v zajetí ztrácí schopnost tvorby kožních toxinů, případně že je značně omezena jejich účinnost. Jedinci odchovaní v teráriích nemívají prakticky žádný jed, nebo jen velice slabý. Je to zřejmě způsobeno absencí jejich přirozené potravy, kterou v přírodě tvoří především určité druhy jedovatých mravenců a termitů. Jejich jed jsou tyto žáby schopné zpracovat a kumulovat ve své pokožce. V terarijních podmínkách je ale složení potravy naprosto odlišné a skládá se převážně z nám dostupných živočichů: much, cvrčků a jejich larev, octomilek, mšic, chvostoskoků, případně z několika druhů "lučního" nasmýkaného hmyzu. Jed vylučovaný pokožkou však nelze u jedinců z přírody ani po několika letech chovu v teráriu podceňovat a vždy je na místě dodržovat alespoň základní bezpečnostní opatření. Nutno podotknout, že jed pralesniček je účinný především dostane-li se přímo do krve, což se může pochopitelně uskutečnit i kontaktem se sliznicí. To znamená nesahat si po manipulaci s nimi na ústa, nemnout si oči a vždy si bezprostředně poté důkladně umýt ruce mýdlem. Jakákoliv manipulace holýma rukama je jen zbytečným hazardem, obzvlášť máme-li na rukách nějaké oděrky či škrábance. Rozhodně se vyplatí používání jemných chirurgických rukavic v kterých má ruka dostatečný cit a tolik nehrozí, že těmto křehkým tvorečkům ublížíme. Nejlepší je však nebrat pralesničky do ruky vůbec a při odchytávání používat například obyčejné papírové

KLIKNĚTE ZDE PRO VSTUP NA www.terarka.net ODKUD JE ČLÁNEK PŘEVZAT

Dendrobates Auratus patří mezi nejčastěji chované druhy pralesniček v zajetí. Vyznačují se svou nenáročností a pro své barevné mutace se řadí mezi oblíbené chovance.

Biotop:

D. auratus se vyskytuje od jižní Nikaragui, přes Panamu až do Kolumbie. Jedná se o velmi adaptabilní žábu a proto ji můžeme nalézt jak v panenské přírodě, tak v lokaci poznamenané lidskou činností. Většinou žijí v nížinných oblastech deštného pralesa, ale vyskytují se až do 1450 m.n.m - záleží na určité lokální mutaci - viz. níže. Obývají oblasti s vysokým množstvím srážek za rok:

Pro srovnání s Českou republikou: cca 600 - 700 mm/rok.

V uvedených oblastech je většinou stálá celoroční teplota 25-26 ° C s nočním poklesem na o 1-2 ° C.

Aurátka v číslech:

Velikost: 2,8 - 5,5 cm

Délka života: 14 - 17 let

Pohlavní zralost: 12 - 15 měsíců

Chování:

Jedná se o klidné žabky, často žijící skrytě. V přírodě jsou aktivnější po dešti - to platí i pro život v zajetí - žabky jsou aktivnější po rosení a lze je snáze pozorovat. /Já např. porosím terárium a krmím - žabky si zvykly, že po rosení dostanou krmení a už se začínají shromažďovat v přední části terária/.

Pozor na možnou agresivitu mezi samečky. Pokud zjistíme, že jsou v chovné skupině boje mezi samci je vhodné je oddělit.

Rozmnožování:

Pohlavně zralé žabky jsou schopny rozmnožování. Sameček vábí samičku svými hrdelními zvuky /viz. článek rozmnožování/ a následně dochází k páření a oplodnění vajec. Samotné páření je provázeno různými rituály, kdy se sameček různě dotýká samičky, zaujímá neobvyklé polohy. Páření může trvat až 2 hodiny.

Často se stává, zejména u mladých jedinců/, že vejce jsou neoplodněná a následně uhnijí, což může vést ke zklamání chovatele. Samice klade 5 - 8 vajec /některé karibské mutace až 12/ o velikosti 2,8 mm.

Harmonogram vývoje :

Během celé metamorfózy čerpají pulci živiny z ocásku, který se postupně ztrácí. Již během vývoje larev pulce krmíme a dodržujeme hygienu v chovných nádobách. Pulci d. auratus patří spolu s pulci d. tinctorius mezi největší z čeledi Dendrobatidae. Při správné výživě dosáhne délky až 40 mm. Některé zdroje uváději, že pulci bývají citliví a neměli by být příliš namáháni.

Barevné mutace:

Obecně můžeme rozlišit barvy:

Existují i další variace a zbarvení např.: Ancoon Hill, Microspot, Santa Fe, Kuna Yala, El Cope.

Mají kresbu v podobě skvrn, pásků, linek či teček na černém, hnědém či bronzovém základu v závisosti na barevné mutaci.

Jednotlivé barevné mutace je nevhodné mezi sebou navzájem křížit.

Celkově vzato jsou d.auratus vhodné pro začátečníky. Nevyžadují zvláštní péči, krom pravidelného krmení a udržované teploty a vlhkosti v teráriu.

Závěrem:

Vypsala jsem zde hlavně čísla a fakta typické přesně pro aurátky. Platí pro ně totiž stejná pravidla chovu, která popisuji ve svých článcích Pralesničky a Pralesničky II - rozmnožování. Informace jsem čerpala ze zahraničních webových stránek.

Pokud se rozhodnete pro chov těchto žabek, na internetu si můžete vyhledat chovatele, kteří nabízejí metamorfované žabky, popř. se dají sehnat na terarijních burzách, jejich cena se většinou pohybuje okolo 400 - 500 Kč /rok 2011/ za blue či green, pokud zatoužíte po jiné mutaci, budete si muset o něco připlatit.

Pokud jste hračička, určitě si můžete nastudovat podrobněji biotop, kde tyto žabky žijí a podle něj zařídit terárium :-) Nezapomeňte ale, aby terárium splňovalo bezpečnostní podmínky a výběr dekorací a materiálů použitých ke stavbě nebyly pro žabky nebezpečné!

Jana

Jak jsem slíbila, svůj další článek bych chtěla věnovat rozmnožování pralesniček a to ve třech kategoriích.

1. Kategorie: Rozmnožování ve volné přírodě

2. Kategorie: Rozmnožování v zajetí

3. Kategorie: Průběh metamorfózy

Aby reprodukční cyklus vůbec mohl začít, je zapotřebí, aby samec i samice již byli pohlavně dospělí a ve svém okolí musí mít vhodné podmínky, ať v přírodě nebo v teráriu.

Rozmnožování ve volné přírodě

Páření pralesniček probíhá v období dešťů, kdy se zvýší vzdušná vlhkost. Tak, jako u většiny živočichů začíná námluvy sameček: svým trylkováním, cvrlikáním a bzučením, láká samičky ve svém teritoriu a snaží se jim zalíbit. Samci jsou dost teritoriální a pokud se jeden samec střetne s druhým, často jejich setkání končí soubojem.

Když se samečkovi podaří svým zpěvem přilákat samičku, vede ji na místo, které vybere a uzná za vhodné k nakladení vajec. Většinou se jedná o tmavší hladké místo, kde se drží voda. Samec zde předvádí taneček, po kterém následuje samotný reprodukční akt.

Samice naklade několik vajec, většinou zhruba 10, ale může jich být až 25 (v závislosti na daném druhu,) které samec následně oplodní. K oplodnění dochází mimo tělo samice. O další vývoj vajec se nestará samička, ale samec. Zajišťuje, aby vajíčka byla dostatečně vlhká, chrání je před predátory. Pralesničky kladou menší počet vajíček proto, aby se o ně sameček stihl postarat a tím zajistí, aby co největší procento mláďat vyrostlo a bylo schopno zplodit další generaci.

Po jednom až dvou týdnech se larvy začínají pomalu líhnout a samec je začne na zádech odnášet na různá místa v okolí. Jedná se o různé kaluže, prohlubně v kůře stromů, listy broméliovitých rostlin atd.

Uvádí se, že odnosit takto celou snůšku pulce po pulci, může samečkovi zabrat až týden!

Tímto rodičovské povinnosti pralesniček končí.

Když je každý pulec na "svém místě" a stráví zásoby potravy z vajíčka, začne se krmit a růst, čímž započne pomalá metamorfóza - přeměna pulce v malou žabku, která vypadá jako miniatura dospělého jedince. Tato přeměna trvá u každého druhu různou dobu, obecně ale platí, že čím menší druh, tím kratší proměna.

Rozmnožování v zajetí

Rozmnožování pralesniček v zajetí probíhá prakticky stejně jako v přírodě. Navíc ale každému chovateli poskytuje vidět jeden z divů přírody přímo na vlastní oči.

Základním předpokladem k rozmnožení je mít zdravý a silná pár žab. Není vhodné pouštět k reprodukci jedince s viditelnou vadou. Dobře urostlí a zdraví jedinci zajistí kvalitnější a zdravější potomstvo, které by mělo být cílem a pýchou každého chovatele.

Pokud máme vhodný pár nebo chovnou skupinu pralesniček (skupinu sestavíme s ohledem na velikost terária, jeho členitost, počet samic, samců a jejich agresi - každý by se měl řídit zdravým rozumem, nelze přesně diktovat kolik žab do jakého terária - vše je individuální) a začneme slyšet, že sameček začne zpěvem lákat samičky, je vhodné začít v teráriu hodně rosit, vydatně krmit a terárium přizpůsobit ke kladení vajec, či pár přemístit přímo do připraveného odchovného terária, speciálně vybaveného pro tuto příležitost.

Je třeba zde umístit plastové krabičky od mýdla, půlky kokosových skořápek na petriho misce - u obou by měl být vyřezaný otvor zhruba o průměru 2-3 cm, nebo černé krabičky od filmů - položit ne zcela naležato, ale tak, aby na se na dně držela trocha vody. Ta musí být i v petriho miskách a krabičkách od mýdla či jiných skrýších. Záleží na chovatelově vynalézavosti, co použije, ale musí se dbát na to, aby byl do skrýši snadný přístup, aby se mohly snadno kontrolovat případné snůšky.

Na takováto místa kladou žabky vejce. A teď přichází chvíle, kdy se chovatel může rozhodnout, zda nechá vejce na pospas jejich přirozenému vývoji a péči o ně přenechá rodičům, nebo vejce odebere a rodičovskou péči převezme sám.

Pokud se rozhodne vejce nechat v teráriu, je pravděpodobné, že dospělosti se dožije velice málo žabek, protože dospělci mohou mláďata požírat nebo nenajdou dostatek potravy k přežití. Na druhou stranu může chovatel pozorovat přirozené chování a vývoj. Ostatně ne každý touží po potomstvu.

Pokud se chovatel rozhodne, že chce odchovat malé žabky a věnovat jim každodenní péči, musí vejce odebrat. a tmavou stranou nahoru je položit do petriho misky. Při přemisťování vajíček musí být chovatel opatrný, aby je nepoškodil - může je nabrat pružnou, tenkou, plastovou podložkou či vhodnou lžičkou. Vejce musí být částečně ponořena (asi 1 mm vody) a voda musí být 24 hodin odstátá a nejlépe i převařená. Vejce by měla být v šeru nebo ve tmě a voda by měla mít teplotu 23 stupňů s nočním poklesem o dva až tři stupně. Měl by být zajištěn přívod vzduchu a větrání - stačí vyříznout otvor.

Pokud se oplodnění nezdařilo, vejce se začnou zakalovat - plesnivět, pokud jsou oplodněná, jsou čirá a za jeden až dva týdny se začínají líhnout pulci.

Pulci jsou kanibalové a vylučují do vody látky, které zpomalují růst ostatních pulců, proto je musíme oddělit a chovat po jednom. K odchovu pulců jsou vhodné menší plastové či skleněné nádoby. Opět používáme odstátou nebo převařenou vodu a udržujeme teplotu vody 23 stupňů.

Jako nádoba na odchov postačí drobná krabička do velikosti 8*8cm zhruba s 1-2 cm vody, někteří chovatelé používají plastová pouzdra s přihrádkami, které původně slouží k úschově hřebíků, matek, šroubů, která lze zakoupit v obchodech pro kutily a každého pulce odchovají v jedné přihrádce.

(pzn. Výjimkou jsou pulci býložraví - ty můžeme odchovávat v nádobě společně - jedná se o pulce druhů Colostethus, Epipedobates, Phyllobates - začínající chovatel se setká nejčastěji s Phyllobates Vittatus…

Další výjimkou jsou pulci tzv. specialisti - např. Dendrobates pumilio, kteří požírají neoplozená vajíčka, která k nim naklade samice)

Pulci prvních pár dní, zhruba 4, nepřijímají potravu, protože tráví žloutkový váček a nejsou ani příliš aktivní. Patří mezi eutrofní druhy žab, tzn. že pulci se živí sami, nejsou při krmení odkázáni na rodiče. Když zásoby stráví, musíme začít krmit drobnou, nejlépe drcenou potravou. Můžeme krmit drceným krmivem pro akvarijní rybičky, drceným hmyzem nebo dafniemi, sušenými kopřivami …

Při krmení bychom měli dodržovat určitá pravidla:

Pulci se také živí mikroskopickými organismy či drobnou řasou, která se tvoří na povrchu nádoby, ve které žijí, proto v žádném případě nečistěte stěny nádoby, ve které pulce chováte!

Musí se ovšem měnit voda, ve které pulci žijí a to každý den nebo obden - nespotřebovaná potrava rychle kazí vodu - přibližně 1/3, aby změna nezpůsobila pulcům šok. Opět nesmíme zapomenout použít odstátou a převařenou vodu. Při výměně lze vodu nasávat např. dětskou odsávačkou hlenů nebo injekční stříkačkou, zkrátka něčím, co pracuje na podobném principu - dáváme pozor, abychom nenasáli pulce či mu nějak neublížili.

Když pulcům vyrostou přední nohy, měli by je přemístit do terária s krytem a měl by se jim vytvořit břeh tak, aby měly pohodlný přístup na souš i do vody. Mladá žabka si takto může kdykoliv pohodlně vylézt z vody a nehrozí utopení. Můžeme jim do terária přidat trochu mechu, který udrží vlhkost.

Metamorfóza

1. Nejprve začnou pulci růst zadní nohy a začne se objevovat náznak zbarvení

2. Probíhá přeměna žáber na plíce, pulec se stále vybarvuje, tělo pulce se začíná měnit

3. Po pár týdnech vyrazí pulci přední nohy (může se stát, že se objeví napřed jedna nožka a druhá nikde, ale většinou do pár dní vyroste i druhá), mění se dýchací ústrojí, vývoj úst, lebky a osifikace

4. Pulec se dobarví, přeměna žáber na plíce je dokončena a nakonec proběhne resorbce ocasu

Neuváděla jsem počet dnů, za kolik přeměna proběhne a co se který den stane, ale popsala jsem, jak přirozeně probíhá. Druh od druhu se může lišit v rámci dnů až týdnů a na jeho průběh má vliv prostředí a teplota.

U nás se chovají druhy žabek, jejichž metamorfóza trvá zhruba 2 - 3 měsíce. Pokud žabky metamorfují a přesídlí se na souš, měli bychom jim začít nabízet stravu, kterou jedí dospělci. Pro drobná mláďata to můžou být chvostoskoci, mikrocvrčci a menší druh octomilek. Měli bychom je obalovat ve směsi minerálů, abychom předešli nemocím, deformacím a vadám ve vývoji a krmíme 1-2x denně! Vitamíny a minerály jsou obzvlášť důležité pro mladé jedince, kteří se vyvíjí a rostou!!!

Nejčastější vadou ve vývoji jsou tz. Sirkovité nohy (je to vada způsobena nedostatkem vitaminů, která postihuje přední nohy žab, nohy jsou buď příliš tenké nebo různě zdeformované či chybí) nebo skolióza.

U obou těchto vad byl prokázán nedostatek vitamínů, především skupiny B a jejich výskyt byl častější při jednostranném krmení levným neobohaceným vločkovým krmivem.

Snad tento článek pomůže začínajícím chovatelům pralesniček při jejich chovu a rozmnožování.

Jana

Pralesničky pocházejí z pralesů jižní a střední Ameriky. Záleží na druhy žáby.

Do podvědomí lidí se dostaly svou jedovatostí, která jim slouží k obraně před predátory. Pralesničky svou kůží - v případě ohrožení - vylučují toxiny, které jsou v menší či větší míře jedovaté. Některé mohou způsobit dráždění, jiné mohou způsobit i smrt - za nejjedovatější se považuje Phyllobates Terribilis (pralesnička strašná), která svým jedem dokáže usmrtit až osm dospělých lidí.

Jejich jedu začali využívat domorodí indiáni, kteří se jed z jejich těla naučili dostávat tak, že buď hroty šípů či šipek otírali o žabí tělo, či dokonce žáby opalovali nad ohněm a do nádoby zachytávali odkapávající jed.

Jak již bylo řečeno, pralesničky obývají deštné pralesy, z toho vyplývá, že žijí ve změti rostlin, jejich kořenů, listů a mohou žít také v blízkosi potůčků či řek, zkrátka tam, kde se udržuje stálá vysoká vzdušná vlhkost. Významnou roli v životě pralesniček hrajou epifytní rostliny, jako jsou bromelie. Žáby v těchto rostlinách nacházejí úkryt a slouží jim k rozmnožování.

Dnes jsou pralesničky ve volné přírodě ohroženy. Hlavní vliv na jejich úbytek má expanze člověka do lokalit, kde žijí a ničení jejich přirozeného prostředí. Na zahraničních stránkách se uvádí, že pralesnička d. auratus se naučila žít i v blízkosti lidí nebo na uměle vytvořených plantážích na pěstování rostlin či různých menších skládkách, kde místo listů bromelií nalézají úkryty v plastových kelímcích, plechovkách apod., ve kterých se také metamorfují pulci.

Ve volné přírodě se žáby živí převážně termity, mravenci a podobným drobným hmyzem, z něhož získávájí toxiny, které potom samy vylučují.

Pralesničky již není problém sehnat u chovatele či na burzách a chovat je doma. Abychom však žábám zajistili kvalitní život, měli bychom znát jejich přirozené prostředí a podle něj jim vytvořit podmínky pro chov v zajetí.

žáby chováme v paludáriech či vlhkých tropických teráriích o rozměrech 60*40*50 nebo 50*40*40 cm pro dospělý pár či pro měnší skupinu . Snadno si vypočítáme minimální velikost terária tak, že na menší druhy pralesniček počítáme 15 litrů na jednu žábu a u větších druhů 25 litrů na jednu žábu.

Jako substrát použijeme buď:

Všechny tyto substráty lze volně kombinovat dle potřeby. Rozhodně bych nedoporučila písek či různé drobné kamínky s ostrými hranami - žáby se o ně mohou snadno poranit!

Pokud budeme zařizovat paludárium s vodní plochou, dáváme pozor na to, aby vodní část nebyla příliš hluboká, popř., aby se z ní žáby mohly bez problému dostat zpět na břeh - pomocí kamenů, dřeva a jiných dekorací nebo zajištění pomocí síťky - u té bych ale dávala veliký pozor na velikost ok a pevnost, aby se do ní žáby nezamotaly či si nezlomili nohu nebo se v ní nohou nezasekly.

Dendrobátky totiž nemají mezi prsty na nohou plovací blány a tudíž nejsou zdatnými plavci - z toho vyplývá, že se mohou utopit, pokud by spadly do hluboké vody a nemohly se dostat ven.

Hrají důležitou roli, protože pomáhají udržet vlhkost, tvoří kysllík, poskytují úkryt a slouží k rozmnožování. Můžeme použít různé druhy rostlin, které mají rády vlhko a také by jsme neměli zapomenout na broméliovité rostliny, které mají žabky nejradši ( v mém teráriu chodí do bromélie hlavně spát).

Rostliny, které jsou vhodné:

Scindapsus, Neoregelia, Vriesea, Fittonia, Ficus Pumilla, Phalenopsis, Guzmania, Bilbergia, Guzmania, Tillansia, Pepperomia …

Při výběru dekorací dbáme na to, aby se o ně žáby neporanily a aby nebyly z nevhodných materiálů. Žáby dýchají celým povrchem těla a pokud by dekorace byly chemicky ošetřeny žabky by se mohly otrávit a zahynout (např. pokud bychom použili větve ze zahrádky, které byly chemicky ošetřeny proti škůdci).

Můžeme volit různé větší kameny, zkamenělé dřevo používané v akvaristice, liány, kokosové dekorace a skořápky, korková kůra, dubové a bukové listí, mech, různé skalky s vodopády, mlhovače atd…

Při dekorování pozadí dbáme na to, abychom také použili netoxické materiály! (o výrobě pozadí se zde rozepisovat nebudu, protože je toho na internetu přehršel).

Vybírame pouze takové materiály, kterým nebude vadit vlhkost a nebudou hnít, volíme také podle toho, zda terárium bude sloužit na chov či jako dekorace. V chovném teráriu můžeme volit dekoraci jednoduchou, snadnou na údržbu a kontrolu (např. plastové krabičky od mýdla, substrát snadný na údržbu, filmové krabičky tzv. filmovky,petriho misky).

Nezapomeňte na hlavní zásadu, že dekorace musí být především bezpečná!!!

Je dalším důležitým faktorem. Teplotu bychom měli urdžovat na 23 - 25 ° C s nočním poklesem o dva až tři stupně. Pozor na dramatické změny v teplotě (nad 30 a pod 20 - krátkodobě je žabka přežije, ale při delším trváním může uhynout - pozor dáváme hlavně v létě na vysoké teploty a pokud teplota stoupá, je důležité zajistit ochlazování terári např. pomocí větráčku od PC…). Pokud máme v místnosti naopak chladno, můžeme terárium vyhřívat pomocí:

Vlhkost v teráriu udržujeme mezi 80 - 100 % a to:

Dáváme pozor, aby vlhkost dlouhodobě nebyla nižší než se doporučuje.

Teplotu měříme teploměrem, vlhkost vlhkoměrem.

Teplotu vody bycho měli udržovat na 23 ° C.

Pozn.: teplotu udržujeme podle druhu, uvedla jsem pouze obecné podmínky, které se mohou druh od druhu lišit a žába žijící v horských oblastech bude potřebovat teplotu nižší než žába žijící v nížinné oblasti.

Můžeme chovat buď v párech nebo ve skupině. Při chovu ve skupině se doporučuje jeden sameček na dvě až tři samičky, protože samci mezi sebou bývají teritoriální a mohou vést agresivní souboje. Vše ovšem záleží na velikosti a vybavení terária a druhu chovaných žabek.

U pralesniček lze poměrně těžko rozeznat pohlaví. Sameček bývá o 2-5 mm menší než samička, která je robustnější. U různých druhů existují pak rozdíly např. ve velikosti přísavek na prstech či délce zadních prstů, či vytahaný vak na krku v případě používání.

Nejspolehlivějším znakem, jak rozeznat samce od samice, je zvukový projev samců, pokud pohlavně dospějí. Začnou lákat svým zpěvěm a cvrlikáním samičky a podle toho můžeme určit pohlaví chovaných jedinců.

Málokdy nám chovatel nabídne pár, pokud ano, bude dost drahý a těžko zjistíme, jak je starý. Pokud by nám jej prodal neseriózní chovatel stane se, že pár bude už starý a může být neplodný a inkasuje tak na naší neznalosti a neopatrnosti.

Lepší je obstarat si skupinu mladých žab přímo od chovatele, v nejlepším případě si s ním domluvit schůzku u něj doma a podívat se na jeho chov, odkoukat nějaké fígle a na všechno se poptat a vidět na vlastní oči. U takto zakoupené skupiny mladých žab nedochází k agresi a soubojům a časem se ukáže, kolik je ve skupině samců a samic a podle toho skupinu můžeme upravit, popř. dokoupit samice, samce, vyměnit žabky, oddělit páry atd…při dokupování dospělých žab musíme dávat pozor, aby se jedinci snesli a nebojovali mezi sebou.

Rozmnožování: samice naklade vajíčka na vlhké místo (listy bromelin, petriho miska přikrytá kokosovou skořápkou, filmovka…) a samec je následně oplodní. Pokud vajíčka nejsou oplodněná, zhnijí. Většinou to bývá 5 -25 vajíček - záleží na druhu a o ty se stará samec - brání je a zvlhčuje, po 8 -21 dnech se líhnou pulci a ty samec přenáší do různých míst, jelikož pulci jsou kanibalové a do vody vylučují látku, která zpomaluje růst ostatních pulců (vyjímka phyllobates vittatus).

U pulce potom nastává metamorfóza, kdy se žábry přemění na plíce, narostou zadní a přední nohy a zmizí ocásek. Tato miniaturní žába má už vše, co žába dospělá, není však schopna rozmnožování to trvá několik měsíců až let v závislosti na druhu žáby.

Žáby přijímají drobný živý hmyz, který si musíme chovat doma, protože vyžadují každodenní krmení, mláďata i 2x denně. Krmíme hmyzem adekvátní velikosti v závislosti na velikosti žabky, který bychom měli obalovat ve vitamínech minimálně obden. Důležité je dávat pozor, aby vitaminová směs obsahovala vitamín D3, který pomáhá vstřebávat vápník. Můžeme krmit tímto hmyzem:

Drobný smýkaný hmyz, mšice… - můžeme si hmyz nachytat na louce, ovšem dáváme pozor, aby nebyl ze znečištěných oblastí z města, blízko cest, postříkán hnojivem … !!! Zkrmujeme opět hmyz adekvátní velikosti.

Pokud si potravu chceme pěstovat sami, musíme sehnat od chovatele násadu a z ní si vypěstovat další chovné kultury již sami. Každý hmyz vyžaduje jiné podmínky a nároky (opět - na internetu je spousta návodů na chov krmného hmyzu a každý si již dokáže vyhledat potřebné informace sám - doufám J).

Žáby, které jsou chovány v zajetí nejsou jedovaté!!! Nepříjimají potravu jako v přírodě, ze které by si mohly vyrábět jed.

Na závěr uvedu několik druhů, které jsou u nás nejčastěji k dostání:

Dendrobates Auratus

Dendrobates Leucomelas

Dendrobates Tinctorius

Phyllobates Vittatus

Tohle by bylo asi vše k základním informacím o chovu pralesniček. Páření a odchovu v zajetí bych věnovala další článek, pokud si ho někdo bude přát J

Na internetu existuje mnoho rad, článků, diskuzí na tohle téma, toto měl být pouze malý základ k tomu, co by měl vědět člověk, který si chce tyto překrásné žabky pořídit a má sloužit pouze jako vodítko. Je vždy dobré si o druhu, který si hodláme pořídit nastudovat bližší informace, tohle jsou pouze vodítko a doufám, že i tak někomu poslouží.

Jana

http://zoosafari.blog.cz/galerie/dendrobates-pralesnicky-zaby-jihoamerickych-pralesu ŽABKY DENDROBATES A JEJICH RŮZNÉ DRUHY A BAREVNÉ FORMY A MUTACE KLIKNI ZDE PRO VSTUP DO GALERIE OBRÁZKŮ DENDROBATES PRALESNIČEK